Zuzana Marková: Na papíře jsme korporát, ale v reálu jsme pořád pro lidi

Seznamte se s ženou, které říkáme „duše Webnodu“. Zuzana Marková, Chief Personnel Officer, u nás stojí za firemní kulturou zaměřenou na lidi, vtipnými náborovými kampaněmi a fenomenálními eventy. Jak to všechno dělá, když má doma čtyři děti? Tady je inspirace.

Webnode je v pubertě, slaví patnáctiny. Co bys mu, Zuzko, přála?  

Aby tou pubertou prošel bez šrámů a zůstal tak skvělý jako byl a je. I když bude mít občas na sobě nějaký ten pupínek. Aby byl pro lidi vždycky o něco víc než jen práce, aby si v něm dokázali najít své místo a věci, které jim budou vyhovovat. A pokud se rozhodnou, že je čas jít o dům dál, vzpomínali na Webnode jako na místo, kde to bylo fajn. Bez pachuti. Popřála bych Webnode, aby byl ve svém dospívání ještě atraktivnější pro své zákazníky a přitažlivější pro ty potenciální nové. A taky aby zůstal tak tolerantní k lidem a jejich lidským chybám, jako vždycky byl. Protože (sh)IT happens. (směje se)

V čem je Webnode tak skvělý z tvého pohledu člověka, který v něm pracuje šest let?

Těch věcí je víc, ale vypíchla bych jednu: vnitřní prostředí firmy. Když se lidí ve firmě zeptáš, čeho si nejvíc cení, na prvním místě řeknou, že je to svoboda, atmosféra, jejich kolegové, a samozřejmě produkt, který jim roste pod rukama. Firemní kultura je neformální, přátelská, postavená na tom, že ve firmě pracují lidé a každý z nich má svůj příběh.

Pojďme to ukázat na tvém vlastní příkladu. Tys naskočila do Webnodu s dvěma malými dětmi, je to tak?

Ano. Když jsem před šesti lety nastoupila, dcera měla tři měsíce a syn rok a tři měsíce plus dvě malé děti si přivedl z předchozího vztahu do střídavé péče můj partner, mimochodem taky Webnoder. Nejsem úplně typický příklad české ženy na mnohaleté mateřské dovolené. Chtěla jsem dělat i něco jiného než domácnost, zároveň jsem věděla, že to bude náročné. Naštěstí Webnode je vstřícná firma. Dostala jsem volnou pracovní dobu, která u nás funguje pro všechny zaměstnance. Jak je to jenom možné, snažíme se lidem nenařizovat, že jejich práce je od-do. Nenutíme je sedět v kanceláři. Každý je zodpovědný za svou práci a svůj tým.

Zuzana se svým partnerem a dětmi

Dobře, ale i tak, zorganizovat práci, čtyři děti, asi potřebuju nějaký konkrétní tip. Co děláš, aby to fungovalo?

Je mi fakt líto, ale konkrétní recept podle mě neexistuje. Mám svůj systém, zaběhnutou rutinu a nepatřím k lidem, kteří by se hroutili, když systém nezafunguje. To se holt stane. Jsou ale věci, které fungovat musí, bez nich by to nešlo: partnerská komunikace, schopnost si pomoct za všech okolností. Vůle to zvládnout, v tom je schováno opravdu hodně. Láska, protože bez ní se na to můžete klidně vybodnout. Chuť si to udělat hezký. Plánovat, mít se na co těšit. Nehrát si na hrdinu – jednou je člověk nahoře, jednou dole. A já jsem horkokrevná, emotivní. Takže bych rovnou přidala toleranci. A podporu. Každý si musí najít ten svůj systém. Aby mu v tom bylo dobře, v rámci možností. Sebenaštvání a sebelítost je cesta do pekel, na to by měl každý rychle zapomenout. No a hlavně se z toho nepo…

Zuzko, co je po letech v covidové izolaci lepší: práce z obýváku nebo z kanceláře? Kam chodíš raději?

Do kanceláře, rozhodně. V covidu mi strašně chyběla socializace, stejně jako většině lidí. Taky místo pro práci. Nemám doma úplně pracovní kout a zatím ho není kam dát, protože pro zásadní rekonstrukci jsme se rozhodli až letos. A řešit rozpočet s notebookem na klíně v obýváku, to není nic moc.

S jakou zodpovědností jsi do Webnode šla?

Když mě Webnode najímal, tehdejší spolumajitel Ondra Kratěna, mi říkal: „Já vím, jakou firmu chci mít. A byl bych rád, abys to zařídila. Abys věděla o lidech, co vědět potřebuješ, aby tě měli rádi a chtěli za tebou přijít, že mají nějaký problém, aby se jim tady dobře pracovalo.“ K tomu jsem dostala volnou ruku, abych si věci dělala po svém. Ideální kombinace.    

Webnode má ke dnešku, kdy děláme rozhovor, 131 zaměstnanců, průměrně v ní lidé pracují 5 let. Je to pro HR manažerku krátce, dlouze, tak akorát? Jsi spokojená?

Jsem – moc! Samozřejmě záleží na konkrétním oddělení. U vývojářů je to dobré, protože budují pořád se rozvíjející produkt. Než se zaučí, minimálně rok to trvá. My tento průměr ale držíme i v oddělení customer care, kde je obecně fluktuace lidí velká. Obzvlášť v Brně, kde se soustřeďuje nejen IT, ale zákaznická péče několika českých i světových firem. Webnode má aktuálně v customer care 65 lidí a z nich zhruba desítka je s námi víc než deset let.

Jak se firmě a tobě daří toho dosáhnout?  

V první řadě tím, co zmiňoval Ondra, když jsem nastupovala: víme, jaká firma jsme a jaké lidi hledáme. A hledáme takové, kteří mají stejné nebo podobné hodnoty. Když to hodně zjednoduším: dělník se taky postaví k pásu a bude kontrolovat šroubek za šroubkem, pokud to má ve smlouvě. Asi mu ale bude jedno, když tam sem tam bude nějaký špatný. A my nechceme, aby to našim lidem bylo jedno.

Jak a kde hledá HR takové lidi, pro které není jediná motivace výplata?

Třeba kreativním inzerátem. My nepíšeme žádné „hledáme-nabízíme“, ale popisujeme lidem aktuální situaci: koho hledáme, proč, co u nás bude dělat, co za to dostane. Klidně i trochu drze. Jako jsme to udělali v kampani „Nechcu makat v korporátu“. Taky už jsme dneska součástí korporátu, ale pořád jsme firma, kde si lidí vážíme pracovně a osobně. Dám ještě jeden příklad: když hledám člověka k sobě do HR, skoro vždycky píšu svůj příběh: kdo jsem, jaká jsem. Tím dám každému uchazeči možnost dopředu zvážit, jestli mu stojí za to poslat mi svůj životopis.

Čtete je ve Webnodu vůbec ještě?

Určitě! Pořád je to základ prvotní představy o člověku. Pochopitelně když hledáme budoucího kolegu s jazykovou vybaveností, první, na co se díváme, je jeho znalost jazyků. Totéž u vývoje, kde zase sledujeme, jaké člověk ovládá programovací jazyky. Obecně skoro pomíjíme vzdělání. To v dnešní době ve firmách jako je Webnode podle mě skoro nemá opodstatnění.

Jaké tři základní věci musí mít člověk, který chce pracovat pro Webnode?

V první řadě přirozený smysl pro loajalitu. U nás totiž dostane tak velké množství volnosti a možností, že je musí umět unést. S tím souvisí zodpovědnost a chuť táhnout věci kupředu. To je základ, abychom si jako firma mohli zavést takové benefity jako volnou pracovní dobu, nevyžadovat přítomnost lidí v kanceláři, dát jim prázdniny v narozeninový den nebo neomezenou dovolenou.

Neomezená dovolená, to je teď v HR velký trend.

Trend i bič. Jsou firmy, které neomezené dovolené nedělají dobré jméno, neboť ji začaly používat jako nástroj ke snížení počtu skutečně čerpaných dnů dovolené. My to neděláme. Naopak lidem říkáme: používejte dovolenou jako nástroj k odpočinku. Když jste nemocní, vezměte si sick day. Když jdete na pohřeb, od toho máte placené volno. Máme jednotlivce, kteří neomezenou dovolenou zneužívají? Samozřejmě. Řešíme to ale individuálně a netrestáme za to zbytek firmy.

Webnode je původně česká firma, ale zaměstnance má z celého světa. Nehrozí, že takhle nastavená firemní kultura bude vyhovovat jen některým kulturám?

Aktuálně máme zaměstnance 26 národností napříč celým světem. Nejdál směrem na západ z Venezuely a Mexika, směrem na východ potom z Taiwanu. Všichni jsou cizinci, ale Česko dobře znají. Buď tady studovali a po škole zůstali nebo si našli českého partnera. Nejdou k nám tedy s nějakými naivními představami. Lidi v zahraničí nenajímáme. Poptávka by byla, ale je to složité administrativně i ekonomicky – českým platem těžko zaplatíte švédsky mluvícího specialistu.   

Na co se, Zuzko, díváš při pohovoru s člověkem, který se ve Webnode uchází o místo?

Těch věcí je hodně. Existují standardní metody recruitmentu, které v HR používáme. Ale pak je to zase o lidskosti. Znovu dám konkrétní příklad. Zrovna nedávno jsem mířila na pohovor, když se mě kolega z customer care, do jehož týmu by kandidátka přišla, zeptal: „Hele, a chce ona vůbec pomáhat lidem?“ To byla definice pohovoru v jedné větě.

Co naopak člověka na pohovoru k práci ve Webnode neposune?

Nevadí nám, když je někomu pětatřicet a v rámci hledání přeskákal za posledních deset let deset firem. Už ale sledujeme, jak se tam vypořádával s problémy: utíkal od nich, nebo je řešil? A zase příklad: nedávno jsem mluvila s člověkem, který mi vyprávěl, že nikdy nedosáhl cílů, které si sám vytyčil. Vždycky pro to ale měl nějakou omluvu. Kdyby se to stalo dvakrát, pravděpodobně bych to přešla, ale tohle o něm vypovídalo víc, než si myslí. Kriticky taky přistupuju k lidem, kteří za svoji finanční situaci činí zodpovědnou firmu, pro kterou pracují. Například automaticky očekávají, že firma je sociální ústav, který je povinný jim kompenzovat aktuální míru inflace.

Co je pro tebe osobně ve Webnode aktuálně největší výzva?

Vybalancovat start-upovou firemní kulturu Webnodu s kulturou, kterou vyžadují korporátní lidé a pravidla. Já jsem vždycky z korporátů utíkala, protože kultura je v nich postavená na hodnotách, které nesouvisí s člověkem jako jedincem. Webnode je od svých začátků orientovaný na lidi. Jak tohle zachovat a zároveň vyjít vstříc korporátu? To je moje velká výzva.   

A co tě na práci ve Webnode nejvíc baví?

Lidi a práce. Na začátku měsíce, když dělám administrativu a tabulky, skřípu zuby, to je jasné. Ale pořád mám důvěru a volnou ruku dělat aktivity, které mě ohromně naplňují a všichni si je užíváme.

Třeba vánoční večírek ve vlaku?

Třeba. (směje se) Protože mně zkrátka nepřijde důstojné říct na konci listopadu lidem: tady jsme vám objednali hospodu a jídlo, přijďte tehdy a tam společně zapijeme Vánoce. Únikovka v jedoucím vlaku s živými hráči, kterou naši lidé buď mohli hrát nebo se mohli jenom bavit a v návaznosti na to party, je myslím mnohem povedenější oslava. Naštěstí podle ohlasů si to nemyslím jen já.   

Zuzana (vpravo) na vánočním večírku ve vlaku

To si pak musíš užívat, takovou spokojenou zpětnou vazbu.

To ano. Ale mám ještě jeden lepší příběh: Když jsme dělali Open Day pro vývojáře, v Brně zrovna vypadala elektrika. Open Day byl v pátém patře na terase, jenže všechny věci včetně nábytku a občerstvení jsme měli v přízemí. Zkrátka průšvih jako vrata. Ale stačilo se zmínit a poznala jsem, jak lidi umí být loajální a nápomocní. Všichni se zvedli ze židlí, pobrali, co unesli a začali věci vynášet nahoru po schodech, abychom všechno stihli na čas. Teď mi úplně láme hlas, ale byl to nejlepší důkaz, že když myslíte na lidi, myslí i oni na vás.

Na jaký event, co jsi pro ně udělala, když pomineme vlakovou únikovku, jsi fakt pyšná?

V době covidu jsme odstreamovali vánoční večírek z našeho obýváku v 2+kk, proměnili jsme ho v totální velitelský můstek NASA. Pár dní předtím jsem říkala svým kolegyním v HR: Bylo by skvělé, kdyby k tomu každý člověk dostal krabičku s jídlem a pitím, ideálně tak mezi sedmou osmou večerní. To je mimochodem inspirace z Oscarů, protože Oscaři se ten rok předávali způsobem, že oceněným někdo sošky dovezli až před dveře. Všichni mi říkají, že jsem zbláznila – doručit během hodiny jídlo stovce lidí? Ale já se nedala. A tak se stalo, že moji kolegové obvolali všechny taxislužby, které se toho s chutí zhostily. Stejně v covidu neměly do čeho píchnout. A tak se to povedlo – do osmi měli všichni naši lidé vánoční krabičku s jídlem a pitím.  

Přečtete si také rozhovor s naším CEO, Josefem Hosem.