Colores Mexico: Pomáháme chránit tradiční mexické tkalcovství před „kojoty“

Láska k Mexiku, touha pomáhat a Webnode. Právě tyto složky stojí za projektem Colores Mexico, kde najdete 100% autentické mexické látky a textilní produkty. Za jejich výrobou stojí konkrétní lidé a 2 000 let tradičního tkalcovství. Hledáte jedinečný kus bytového textilu, batoh nebo šátek? Navíc s příběhem, který není jen marketingové pozlátko? V tom případě byste měli Colores Mexico navštívit buď online nebo osobně na jejich akcích. O celém projektu jsme si povídali s jeho spoluzakladatelkou Marií Říhovou.

Jak dlouho už podnikáte?

Projekt Colores Mexico je relativně nový, existuje od jara 2018. Když jsem tehdy pobývala několik měsíců v Mexiku, tak jsem ještě z Mexika zaregistrovala se svojí mexickou společnicí Diane web s koncovkami .cz a .eu a doslova na koleni jsme začaly stavět stránky a testovat. V létě 2018 pak vznikl e-shop, který jsme plnily fotkami a texty, rovnou v češtině i angličtině. Zároveň s tím jsme začaly naplno využívat řešení od Webnode.

Kdy jste se rozhodla založit vlastní web?

Rozhodnutí bylo nezbytné ve chvíli, kdy jsme se shodly, že se nám Mexiko nejen dostalo „pod kůži“, ale především, že chceme udělat i něco prospěšného pro tamější tkalce a tkadleny. Vyrábí totiž úžasné látky a výrobky z nich, jen jsme o jejich umění potřebovaly dát nějakým způsobem vědět.

Zároveň jsme chtěly podpořit i místní tkadleny prodejem jejich výrobků. Důvody byly přitom nasnadě: udržení ruční tkalcovské výroby před globálním textilním průmyslem a především  přímá ekonomická podpora některých z nich. Existují totiž velké sociální problémy, které se mnoha těchto žen přímo dotýkají. Jejich muži například emigrují do USA nebo inklinují k alkoholismu a ony tak zůstanou na obživu rodiny samotné. To, spolu s jejich chybějícími základními finančními dovednostmi byl impuls pro založení našeho projektu i webových stránek Colores Mexico.

Proč jste si vybrala řešení od Webnode?

Především proto, že jsem hledala čistý design stránek. Nemám totiž ráda, když na návštěvníka pořád vyskakuje nějaký banner, něco bliká a různě ho obtěžuje. I proto mi byly šablony Webnode blízké. Navíc tak lépe vynikne samotný produkt, už sám o sobě graficky výrazný a barevný.

Samozřejmě do toho vstoupilo i množství kalkulací a porovnávání, očekávaná náročnost a koneckonců i připravenost na české prostředí. Mluvím sice plynule anglicky, ale tuzemská základna v kombinaci s podporou například dobírky, rozhodly pro českou platformu.

Jak dlouho vám trvalo úplné zprovoznění webu?

Samotná technická stavba nezabrala dlouho – systém je pro mne intuitivní a flexibilní. Ale protože jsem web stavěla prakticky jen ve svém volném čase a poměrně dlouho si ujasňovala, jak velký význam mají jednotlivé sekce (což si koneckonců ujasňuji stále), tak ani po pár měsících nemohu říct, že mám 100% hotovo. Ale to je přirozené – vnímám web jako neustále se vyvíjející bytost. Navíc není problém cokoliv během pár minut změnit.

Jak svoje stránky propagujete?

Jakmile jsme měly web, založily jsme i profil na Facebooku a začaly psát příspěvky, často spojené právě s tradičním tkalcovstvím. Pro nás byl v tu chvíli důležitý především ten sociální aspekt podnikání a podpora řemeslné výroby látek, která má v Mexiku tradici delší než 2 000 let. Kromě Facebooku máme také Instagram, ale tam teprve začínáme a učíme se se podle zkušenějších.

 Je pro vás e-shop hlavním zdrojem příjmu?

V tuto chvíli ne. Momentálně veškerý zisk investujeme zpět a víceméně se splácí naše počáteční investice. Samozřejmě – web a náš projekt funguje lépe než před půlrokem, ale víme, že je před námi ještě dlouhá cesta. Věřím, že tak za dva roky bude Colores Mexico generovat stabilní a dostatečný příjem.

Kde se vlastně vzal váš pozitivní vztah k Mexiku?

Úplně náhodně a nečekaně asi před šesti lety. Na vysoké škole jsem měla obor Západoevropská studia, k tomu francouzštinu a angličtinu. Navíc se přidala ruština, protože jsem pracovala v oblasti integrace a migrace obyvatel a my jezdili na východ sledovat rozvojové projekty.

A pak najedou se objevilo v mém životě Mexiko, prvně tady v Čechách, postupně jsem tam začala létat. S tím následoval i další jazyk, španělština. Na začátku jsem neměla ani tušení, jak moc mi Mexiko učaruje. Začala jsem ho proto navštěvovat každý rok, trávit tam zimy a nakonec nejen je.

Máte v Mexiku nějaké stálé zázemí?

To mi poskytuje moje compaňera – společnice Diane. Bydlí totiž v krásné oblasti Morelos poblíž Mexico city, které se říká oblast věčného jara (eterna primavera). V zimě tam kvetou květiny, svítí slunce a je tam krásně. Náš projekt se ale zaměřuje na trochu jinou oblast jménem Oaxaca, která je 9-10 hodin vzdálená od Mexico City. Jde o úžasnou a především bezpečnou turistickou oblast s tisíciletou tkalcovskou a hrnčířskou tradicí. Právě Oaxaca de Juarez, což je hlavní město oblasti, je doslova plné umělců a neuvěřitelně šikovných řemeslníků. Navíc je tam restaurace, která se jmenuje Praha.

Kdy jste se rozhodly lásku k Mexiku přetavit v nějaký podnikatelský záměr?

To bylo právě v únoru 2018, kdy jsme s Diane jely do Oaxacy a cestou se zatoulaly do archeologické zóny Mitla. Tam jsme se zapovídaly a zjistily, že obě dvě už dlouho máme záměr pracovat s tradičními ručně tkanými látkami a tkalci, jen nám chyběl někdo, s kým do toho jít.  Takže jsme zasadily kromě symbolického i reálné semínko (tabáku) mezi kameny v archeologickém nalezišti a zašeptaly svoje prosby, aby všechno vyšlo. A zatím se držíme ?

Jak funguje vaše logistika spojená s dovozem nebo skladování?

Naštěstí věcí zatím nemáme tolik, abychom musely řešit nějaký externí sklad. Veškerou logistiku řešíme v rámci našich cest mezi Českem a Mexikem, protože je pro nás důležitý osobní kontakt s ženami z Oaxacy. Po příletu samozřejmě věci řádně proclíme, když k velké radosti celníků přilétáme třeba v deset večer a z letiště odcházíme až tak v jednu ráno.

Na vašich stránkách je vyfoceno několik lidí a rodin. Všechny své dodavatele znáte osobně?

Ano, přesně tak. V současné době jsme v úzkém kontaktu se 4-5 tkalci a jednou komunitou žen z odlehlé chudé oblasti Guerrero. Někde už jsme „zavedené“ a jinde společnou cestu teprve objevujeme, opravdu dobrá spolupráce je totiž o důvěře a chce čas. Dnes již máme vytipované i další ženy, od kterých vždy něco při cestě za látkami nakoupíme, abychom je alespoň takto částečně podpořily.

Sociální část naší práce se věnuje i ženám v odloučené oblasti Guerrero, jejichž komunita se nazývá “ženy slova vody”. Ty mluví jen svým původním jazykem, takže i my potřebujeme prostředníka. Navzdory svému úžasnému umění mají tyto ženy minimální ponětí o tom, kolik by za své výrobky měly dostat zaplaceno nebo nemají samy schopnost své výrobky za férovou cenu prodat. Aby ten den měly alespoň nějaké peníze na domácnost, vezmou často raději minimální a silně podhodnocenou sumu od tzv. kojotů, kteří přijíždí z města vykupovat zalevno jejich drahocenné výrobky.

Je náročné se dostat do takové komunity?

Pokud byste za nimi přijel a nabídl, že budete prodávat jejich zboží, tak byste samozřejmě neuspěl. Jakýkoliv běloch, včetně těch ze střední a východní Evropy je pro ně gringo. A pokud neznáte někoho místního, tak jako gringovi vám příliš věřit nebudou.

Některé vztahy budujeme měsíce i roky. Ti lidé nás poznávají, my s nimi trávíme čas, bavíme se o svých rodinách a necháváme je, aby nás poznali a mohli nám začít věřit.

V současné době navíc panuje velká a oprávněná obava z vykrádání tradičních vzorů. To znamená, že třeba pořizování fotek je možné právě až ve chvíli, kdy vás dotyční dobře poznají. Bojí se, že byste si totiž vzor, který oni dědí stovky let, vyfotili a začali sami vyrábět. To už se totiž mnohokrát stalo a jednaly tak i známé oděvní domy (u čínských producentů jde již bohužel o běžnou praxi). Ještě větší drzost je, když si na takto ukradený vzor dáte copyright. Dokonce se stalo, že jedna módní návrhářská značka si udělala takový “ukradený” copyright a zažalovala původní komunitu za nedovolené zacházení s vlastními vzory. Situace se však naštěstí obrací k lepšímu, když vznikají zákony na ochranu kulturního dědictví.

Jakým způsobem tyto lidi podporujete?

V první řadě se nikoho nesnažíme jakkoliv měnit. Pouze neustále opakujeme, že jejich produkty jsou velmi cenné a pracné a v Evropě se ruční práce začíná velmi cenit. S tím, že chceme jejich výrobky pouze kupovat a prodávat za férovou cenu odpovídající práci spojené s jejich výrobou. Rozhodně jim neříkáme, jak by měl vypadat jejich způsob života nebo jejich zboží.

Typickým případem úspěšné spolupráce je Reyna, její 80letá maminka a další ženy její rodiny – všechny můžete najít na našem webu. My jsme je náhodou potkaly na jednom řemeslném trhu v Mexico City a pak za nimi jely 10 hodin na návštěvu do Oaxacy. Až tam jsme viděly, v jak neuvěřitelně chudých podmínkách musí žít, když třeba k jídlu byla v podstatě pouze voda s nějakým ekvivalentem volně rostoucího špenátu a tortilla. A přitom Reinina práce s vlnou je fantastická včetně čištění, česání a barvení přírodními barvivy. Je právem držitelkou několika certifikátů z řemeslných a uměleckých škol, bohužel jí chyběly právě ty kompetence k lepšímu prodání toho, co umí. Ale v Čechách a myslím, že i v Mexiku je její práce čím dál tím více ceněná.

Jste jediní, kdo s tamějšími komunitami takto spolupracuje?

To rozhodně ne. Lidé ze zahraničí koukají (stejně jako my) s otevřenými ústy na tradiční mexické umění a pak se často snaží něco dělat. Třeba pomáhají zakládat cooperativas – družstva, jak bychom tomu mohli říkat u nás. Jde o nějaká společenství, často žen, které si navzájem pomáhají prodávat zboží, hlídat děti, vzdělávat se a zároveň mít volný čas na výrobu.

Jak se vlastně tvoří sortiment pro Česko?

I tahle věc vyplynula nějak přirozeně. Když jsem si v Mexiku před lety koupila první přehoz na postel, nesla jsem ho domů jako svátost. Hladila jsem látku, texturu a byla fascinovaná… Takže všechno začalo bytovým textilem, spolu s přehozy, ubrusy. Pak jsme dovezly i šátky pro ženy a nám začaly chodit dotazy, jestli nemáme trochu větší šátky a najednou tu byla ohromná poptávka po rebozech, které ženy využijí během těhotenství i v mateřství, když si třeba zavazují bříška, aby ulevily zádům, nebo pro rebozo masáže atd. Takže my jsme zboží měly, jen jsme netušily, že ho lidé tady tak moc chtějí. Výzvou do budoucna jsou například tapetes, což jsou nástěnné koberce. Ty jsou ale poměrně těžké a drahé, takže uvidíme.

Zajímá vás, jak vytvořit web? Projděte si podrobného průvodce.

Máte vy sami zajímavý web, úspěšný e-shop nebo projekt, o kterém by se mělo vědět a přitom postavený na Webnode platformě? Pošlete nám do komentářů odkaz a třeba bude další rozhovor s vámi!